Volume 58 (2014): Issue 4 (December 2014)

Série dlouhodobých in-situ experimentů byla zaměřena na studium negativního vlivu lithných iontů na dva typy slitiny zirkonia s niobem Zr1Nb. Chování slitin bylo sledováno pomocí in-situ aplikovaných elektrochemických metod v experimentální vysokotlaké - vysokoteplotní smyčce (280 °C, 8 MPa), umožňující cirkulaci média. Experimenty byly prováděny jak v prostředí, které simuluje běžné složení chladiva reaktoru typu VVER, tak v prostředí o vyšších koncentracích lithia (70 a 200 mg l^-1 Li⁺ ve formě LiOH). V obou typech expozičního prostředí bylo cílem sledovat přenosové parametry oxidické vrstvy, změny v korozní rychlosti, difúzních parametrech a polovodivém charakteru oxidu. Z výsledků vyplynulo, že v prostředí vyšších koncentrací lithia dochází v době expozice 200 hodin ke zvyšování korozní rychlosti. Lithné ionty taktéž významně ovlivňují hustotu dopantů tedy polovodivé chování oxidické vrstvy zirkonia.

Použití superkritické vody v energetice je motivováno zvýšením tepelné účinnosti energetického cyklu. Důsledkem vyšší účinnosti je snížení specifi ckých emisí CO2. Superkritické energetické cykly byly proto zařazeny mezi čisté uhelné technologie (CCT - Clean Coal Technology). Vzhledem ke korozní agresivitě superkritické vody je základním požadavkem volba správného konstrukčního materiálu. Všechny typy ocelí, testovaných v této studii, byly použity při konstrukci komponent superkritického energetického bloku. Ke studiu byly vybrány celkem čtyři typy žáropevných ocelí, z toho dva typy austenitických ocelí a dva typy feriticko-martenzitických ocelí. Vzorky těchto ocelí byly exponovány za superkritických podmínek (580 °C, 25 MPa) v experimentální smyčce po dobu 12 až 50 hodin. Zároveň byl zkoumán vliv počáteční fáze expozic - tedy vliv ohřevu z okolní teploty na provozní parametry. Chemické složení a přenosové vlastnosti oxidických vrstev, tvořících se během interakce se superkritickou vodou (SCW), byly studovány ex-situ pomocí elektrochemických metod a povrchových analýz (XPS a Ramanova spektroskopie). Elektrochemické testy zahrnovaly Mott-Schottkyho analýzu založenou na měření impedance v závislosti na elektrodovém potenciálu. Tvar Mott-Schottkyho závislostí sloužil ke kvantitativní charakterizaci polovodivého chování oxidů. Oxidy na všech typech ocelí vykazovaly polovodivé chování jak typu N, tak typu P. Vlastnosti oxidů, zejména hustota poruch a chemické složení, závisí významně na způsobu najetí krátkodobé superkritické expozice.

V současné době prochází stavebnictví procesem implementace politiky trvale udržitelného rozvoje. V této souvislosti se mění přístup k použití materiálů a technologií na ochranu dřeva ve stavebních konstrukcích. Není žádoucí, aby dřevo v konstrukcích znehodnocovaly látky typu toxických biocidů apod., například tím, že zvyšují podíl nerecyklovatelných nebo nebezpečných stavebních odpadů. Perspektivní cestou do budoucna se jeví modifikace dřeva. V současnosti zejména termická modifikace dřeva (ThermoWood, PlatoWood), ale i chemická modifikace dřeva, např. acetylací (TitanWood), furfurylací (KebonyWood), a další, např. také modifikace silikony. Silikony se v současnosti ve stavebnictví uplatňují hlavně při hydrofobizaci povrchů minerálních stavebních materiálů. V posledních létech se však začala zkoušet jejich efektivita při modifikaci dřeva, s prvotním cílem zvýšit jeho hydrofóbnost, rozměrovou stabilitu, odolnost proti poškození požárem a odolnost proti biodegredentům. Na základě experimentální studie prezentované v tomto článku, je možno předběžně usuzovat na trvanlivostní charakteristiky dřeva modifikovaného vybraným komerčním prostředkem na silikonové bázi. Vzorky dřeva borovice lesní (Pinus sylvestris L.) a smrku ztepilého (Picea abies Karst L.) byly modifikovány ochranným prostředkem s obchodním názvem „Lukofob 39” a byly testovány na odolnost proti biologickým a abiotickým degredentům.

Vodivé polymery včetně významného zástupce polyanilinu (PANI) patří v současné době k vysoce zkoumaným látkám v řadě oborů. Díky snadné přípravě, netoxicitě a vysoké stabilitě se zkoumá i jeho využití ve formulaci organických povlaků. Cílem této práce je vyhodnocení vlivu polyanilinových solí na korozní vlastnosti ochranných organických povlaků pomocí zrychlených korozních zkoušek a techniky lineární polarizace (LP). Polyanilinové sole byly připraveny oxidační polymerací v kyselém prostředí, kdy jako dopující kyselina byla použita kyselina fosforečná (H₃PO₄), kyselina sírová (H₂SO₄) a kyselina chlorovodíková (HCl). Celkem tedy byly připraveny tři typy polyanilinových solí: PANI-H₃PO₄, PANI-H₂SO₄ a PANI-HCl, které byly charakterizovány na základě fyzikálně chemických metod a dále byly použity pro formulaci organických povlaků, při hodnotách objemové koncentrace pigmentu (OKP) = 0,1; 0,5; 1; 2; 3; 5; 10; 15; 20 % a kritické objemové koncentrace pigmentu (KOKP). Výsledky zrychlené korozní zkoušky i metody lineární polarizace ukazují, že typ i objemová koncentrace polyanilinových solí má významný vliv na výsledné korozní vlastnosti organického povlaku. Z výsledků je zřejmé, že především nízké hodnoty OKP jednotlivých polyanilinových solí mají pozitivní dopad na výsledné korozní vlastnosti v porovnání s nepigmentovaným organickým povlakem.

Příspěvek se zabývá charakteristikou omítek odebraných v historickém objektu Kláštera Želiv. Cílem tohoto výzkumu bylo získat informace o původních surovinách a stanovit druh poškození na fasádě zkoumaného objektu. Bylo použito zejména termické analýzy a infračervené spektrometrie, jež umožňují identifi kovat materiály pojiv, v některých případech i pomoci určit druh jejich poškození (resp. zasolení). Byly zkoumány 4 vzorky pojiv omítek. Analýzy historických omítek mohou případně v budoucnu napomoci vyhledat a aplikovat kompatibilní hmotu. Byly kvalitativně i kvantitativně stanoveny primární složky odebraných omítek a stanoveny hlavní příčiny jejich degradace. Komplexní hodnocení složení a degradace omítek vyžaduje využití široké škály analytických metod.