Volume 57 (2013): Issue 2 (June 2013)

Tato práce je zaměřena na možnost využití nového typu duplexní oceli FeCr20Mn4Ni2N (LDX 2101) jako výztuže do betonu. V práci je porovnávána s ostatními materiály používanými pro výztuže betonu, a to zejména z hlediska mechanických a korozních vlastností. Z mechanických vlastností byly hodnoceny mez pevnosti, smluvní mez kluzu, tažnost a dále náchylnost ke koroznímu praskání. Odolnost vůči štěrbinové a bodové korozi byla hodnocena pomocí metody elektrochemického šumu, expozičních zkoušek v modelovém pórovém roztoku betonu a měřením korozního potenciálu, polarizačního odporu a impedanční spektroskopie v betonových cihlách, které byly vyrobeny bez obsahu chloridů a pro porovnání i s obsahem chloridů 3 hm.%/cement. Ocel FeCr20Mn4Ni2N vykazuje vysoké pevnostní charakteristiky. Z hlediska korozní odolnosti má obdobné chování jako běžná ocel FeCr18Ni8. Pouze ocel FeCr18Ni10Mo2 vykazuje pasivní chování v prostředí betonu kontaminovaného vysokým množstvím chloridů.

Předmětem práce je studium vzorků okenního skla datovaných do 13.-15. století se zaměřením na zhodnocení jejich korozního poškození. Výrazné rozdíly mezi vzhledem vzorků byly pozorovány již vizuálně a jsou diskutovány v souvislosti s chemickým složením skla, což je jeden z klíčových faktorů mající vliv na jeho chemickou odolnost. Kromě tloušťky, složení a struktury korozní vrstvy byly charakterizovány i korozní produkty metodou FTIR, SEM/EDS a XRD. V neposlední řadě bylo studováno i složení malby na skle a soudržnost barevné vrstvy se sklem. Získané poznatky mohou vhodně doplňovat již publikované informace o korozi archeologického skla.

Kompozitní povlaky v současnosti nacházejí stále širší využití, ať už jako funkční nebo i dekorativní. V důsledku neustále rostoucích požadavků na vlastnosti funkčních povlaků je nezbytné vyvíjet nové technologie, které vyhoví těmto nárokům. Uvedená práce shrnuje výsledky dosažené během vývoje kompozitního povlaku na bázi galvanicky nanášeného zinku se začleněnými částicemi PTFE (polytetrafluorethylen). Kombinací zinkové matrice a PTFE částic dochází ke vzniku povlaku s unikátními vlastnostmi, které jsou jednotlivými složkami samostatně nedosažitelné. Vlastnosti kompozitního povlaku byly ověřeny řadou analytických metod (např. gravimetrie, SEM, ESCA, FTIR, mikroskopie, měření tribologických vlastností, atd.), aby bylo možné zjistit, zda výsledný povlak dosahuje očekávaného složení a zejména požadovaných vlastností. Výsledky analýz odhalily, že nejvhodnější metodou pro stanovení složení a homogenity distribuce částic je FTIR, která na rozdíl od ostatních použitých postupů umožňuje kvalitativní stanovení přítomnosti PTFE částic. Měření tribologických vlastností dále prokázalo zlepšení součinitele tření u vrstev obsahujících PTFE částice ve srovnání s povlakem tvořeným pouze zinkem.

Tato práce se zabývá hodnocením oxidických vrstev vytvořených na povrchu materiálu turbogenerátoru během provozu. Oxidace materiálu je jeden ze základních druhů koroze, dělí se na nízkoteplotní oxidaci do 300°C a vysokoteplotní oxidaci nad 300 °C. Vzniklý oxid na povrchu základního materiálu je tvořen několika vrstvami v závislosti na chemickém složení oceli, provozní teplotě, době expozice a pracovním prostředí. Vysokoteplotní oxidace může vést jednak ke snížení průřezu součásti, k zanášení a usazování uvolněných částic oxidických vrstev a jejich abrazivnímu působení na vnitřní povrchy součástí při jejich unášení médiem. To je pochopitelně nežádoucí jev pro provozovatele, protože dochází ke snížení životnosti i účinnosti zařízení.