Využití zinksilikátových nátěrů při restaurování povrchu železných kovů / The use of zinc-silicate coatings in restoration of a surface of iron metal

V úvodu je konstatována problematika protikorozní ochrany zkorodovaných konstrukcí a konstrukčních prvků ze železných kovů mechanicky očištěných na stupeň St2/St3 [1], které z různých důvodů nelze pod nátěry tryskat. Je diskutován negativní vliv kumulace rozpustných solí ve rzi na vznik osmotických puchýřů a životnost ochranných nátěrů, ať už vzniklých depozicí na zkorodovaném povrchu před jejich nanesením (většinou chloridů) či průnikem plynných kyselých složek atmosféry (SO₂) skrz již zhotovené nátěry, což je dále zdrojem vzniku rozpustného síranu železnatého v tzv. síranových hnízdech. Dále je zmíněno dosud publikované využití sol-gel techniky k přípravě předhydrolyzovaného ethylsilikátu pro stabilizaci amorfní rzi a zamezení šíření síranových hnízd a také využití zinksilikátových nátěrů. Byla potvrzena celkově velmi dobrá ochranná účinnost i vysoká odolnost proti vzniku osmotických puchýřů jednoho modelového organicky modifikovaného zinksilikátového nátěru s vysokým obsahem kovového zinku na silně zkorodované nelegované konstrukční oceli v kondenzační zkoušce bez korozních stimulátorů [2] a v neutrální solné mlze [3], obě v délce trvání 1440 hodin a uvedeny předpokládané důvody tohoto chování vyplývající z odlišného charakteru anorganického pojiva na bázi gelu kyseliny křemičité v porovnání s pojivy organických povlaků. Nakonec zmíněna možnost využití organicky modifikovaných zinksilikátových nátěrových systémů (základní vrstva s vysokým obsahem kovového zinku + vrchní vrstva v požadovaném barevném odstínu a sníženým obsahem zinku) k obnovení původního vzhledu kovářských a litinových konstrukčních prvků památkových objektů a historických artefaktů a uvedeny příklady praktických aplikací.